zajímavá data, události? 19.března to byl rok, co si píšu můj druhej deník. ačkoliv mně to hrozně nebaví, stejně jako psaní článků jsem, vždycky když dílo dokončím, tak mám ze sebe radost. těm, kteří si deník nevedou to doporučuju. je teda pravda že když nalistuju nějakej starší příspěvek tak si přečtu tak 2 řádky a musím hned přelistovat, protže si chci lisknout, ale stejně. je to vtipný.
a taky jsem tu už 8,5 měsíce tzn. zbývaj jenom 2,5. na den devatenáctýho totiž připadalo i to, že už se tady povaluju 8 měsíců. teď to utíká tak rychle že si ten čas ani neuvědomuju
nevím co se mi stalo, ale kývla jsem na to, že půjdu s kamarádkou na takovou obrovskou tržnici, kde maj hnusný věci a drahý. nebo jako levný ale pokud nevypadáte jak bolkočlověk tak vám to střelí za draho. a já vždycky porovnávám ceny stylem "za kolik bych to koupila v česku v H&M". většinou to tady vyjde dráž, proto jsem si už asi měsíc nebo víc nic nekoupila a kromě dárešků ani nic neplánuju. ale měla jsem dobrej den a nějak jsem tam našla - nejspíš padělaný kraťase z berhsky, tak jsem si je koupila, protože džínový, trošku normální kraťasy nikdy nemůžu najít a v přepočtu stály jenom asi 340 korun, no nekup to! aby rozhazovačskej den byl kompletní, tak jsme pak skákly do kina na TERAPII LÁSKOU . kdo to ještě neviděl, tak doporučuju! je to příjemná komedie, sice začínám mít silnou alergii na romantický filmy ale tohle ušlo.
2 víkendvé večery jsem strávila v mým oblíbeným baru plnýho čechů RED DOOR. jelikož tam pracuje i jedna němka a já tam s mou německou kamarádkou přišla, tak jsme všichni měli s kým konverzovat v našich rodných jazycích a bylo to super a líbilo se mi to! a ještě se tam ten večer nachomítla další češka takže na jednom místě 4 češi. AWESOME! dobrý je, že mi nabídli, jestli nechci v tom baru pracovat, tak jsem smutně musela odmítnout ale jestli se někdy to téhle tramtárie vrátím tak mám myslím už jedno místo víceméně jistý. když jsem odcházela do red door znovu v sobotu tak moje rodičenstvo - jako obvykle nebylo doma, tak se mě slouha ptala, v kolik příjdu a jestli bych teda nemohla přijít brzo - A TO JSEM Z MILOSRDENSTVÍ ŘEKLA, ŽE PŘÍJDU UŽ O PŮLNOCI! a tak ona jakože když já pozdě příjdu, tak se nemůžou vyspat a tak jsem jí řekla že jestli chce jít tak moct spát tak ať jde a že já zavolám rodičům tady mým, v kolik se vrátí a přijdu ve stejnou hodinu jako oni, aby mi otevřeli vrátka - pro neználky, moji rodiče mi odmítli dát klíče protože si myslí že je to nebezpečný ( ??? ) a i kdybych je měla, tak tady čeká druhá nástraha jménem alarm, kterej taky neznám.
no a protože jsem hodná, tak jsem přišla v 23.55, takže nemá co nadávati
a v neděli tady už propuklo předvelikonoční šílenství a tak když jsme šli ráno na mši, tak tam všichni měli palmový listy - dokonce i já, byla jsem za to ráda, zabavilo mě to na celou hodinu. a pak jsme šli na oběd s BFF mých rodičů a ta mě pochválila že mě sluší kdyžn nosím volný trička že vypadám hubeněji. sečteno podtrženo asi se tady ze mě stal michelin, ale tak já to vím.
nějakým zázrakem jsem tady našla v AFS kanceláři 2 knížky v češtině. jedna z nich je hamlet, což je super, protože to mám jako povinnou četbu k maturitě a aj mě to celkem baví, tak to mám radost, protože jsem to nečekala. třeba takovej kundera a nesnesitelná lehkost bytí pro mě bylo mnohem horší čtení který jsem ani neukončila, ale tak třeba žert, už jenom kvůli tomu, že ho máme v povinné četbě bude lepší a když ne, tak mám smůlu, protože to musím tak či onak přečíst. a ještě je tady ten spisovatel, kterej napsal malýho prince ale má trošku složitý jméno a mě se nechce googlit. tak třeba si to taky ještě přečtu jestli tady na mě příjde "čtecí"
můj bratr se vrátil z USA už tuhle sobotu a vzhledem k tomu, že jsem tady u toho šaškecu nechtěla asistovat, tak jsem se na velikoční prázdniny odebrala do vzdálenějších krajin a vrátila jsem se až v neděli večer. prvně jsem chtěla jet do jednoho města, kde jsou piraně a růžový delfíny a tak, ale nakonec jsem jela do jinýho, jmenuje se SAMAIPATA a je odsud asi 3 hodiny jízdy a jezdí a bydlí tam hodně turistů a asi taky nebylo nej tam jet na velikonočky, protože bylo všechno dražší, ale nevadí.
byla jsem tam s mou německou kamarádkou, s jednou češkou a jejím přítelem, kterej je bolívijec, ale studoval ČVUT v česku a tak to bylo super, oni mezi sebou mluví česky, tak jsem po 8 měsících mohla mluvit po 4 dny s někým česky. super pocit. asi jen ta němka byla trošku naštvaná. no, smoleček, stejně mě občas rozčilovala.
bylo to dobrý, že tam bylo celkem levný jídlo a taky jsme měli vstupy na dobrou pártošku zadarmo a věci který se tam dali navštívit nebyli extra daleko. a ve čtvrtek - kdy jsme tam dorazili jsme šli na hamburger do jedné restaurace australanek, kterej byl fakt dobrej ale bylo mi po něm špatně tak jsem nemohla jít partyovat a o půlnoci jsem šla do postele.
v páteček jsme jeli navštívit vodopády a něco, co neumím definovat, prostě velkej kámen o kterým se říká, že to bylo letiště pro mimozemšťany, chocho.
předtím se na to mohlo i chodit ale lidi do toho kamenu ryli, tak to zavřeli a já ty lidi, kteří do toho ryli nenávidím
a ty vodopády by myslím byly hezký, ale musely by bolívijčanům zakázat si z toho dělat koupaliště, protože to bylo fakt přelidněný
a ta křišťálově čistá voda
no a pak jsme se po výletě šli najíst, nikde nebylo maso, protože byl velkej pátek, tak jsme zakousli rybu a jak jsme jedli, tak jsme viděli že do samaipaty přijelo asi 5 autobusů plných policajtů a podle uniforem to prej bydli ANTI-drogáči a kontrolovači dokumentů, protože v tom městečku prej žije hodně nelegálních přistěhovalců. mimochóďo v samaipatě žije asi jen tak 3000 ale hodně se tam usazují turisty, kterých je tam kolem 30 národností. mají restaurace, hotely a tak..
večer když jsme chtěli jít do našeho klubíku kam jsme měli ty zadarmikoš vstupy jsme viděli jak to tam prohledává policie, tak jsme radši šli jinam, protože třeba ta inteligentní němka cestovala bez jakýhokoliv dokumentu, i bez kopie pasu, takže kdyby ji chytli tak jede do santa cruz protože takhle tam chytli 6 lidí a jeli přímo na interpol. ale zas měli dobrý, že si cestu zpátky do santa cruz nemuseli platit.
nevím jak je to v česku ale na velkej pátek se může prodávat alkohol, ne? tady se totiž prodávat nemůže - i když ho prodávaj, jinak vám daj pokutu. takže všechny pártošky co tam začínaly začaly až po půlnoci. a ten večer to bylo super, byl tam koncertík a dubstep a tak jsme tam byli do půl patý. ale druhej den se nám špatně vstávalo. však jsme taky nic nestihli. akorát jsme šli do zoo, která byla trošku zvláštní už jenom tím, že si tam vychovávaj celkem agresivní opice. za jeden den opičák SIMON kousl 3 lidi. jeden z nich byl přítel té češky. to byla pak moc legrace, když jsme museli do lékárny, tak mu řekli že by měl jít do nemocnice si nechat něco naočkovat, protože ta opice neměla papíry že je proti všemu očkovaná. takže jsme šli do lékárny, do nemocnice, kde bylo plno komárů a pak do lékárny a zase do nemocnice, aby mu tam to očkování píchli. neměla bych odsuzovat asi lidi podle vzhledu, ale ten doktor - jedinej co tam byl vypadal jako gangster kolotočář. asi to bylo tím že neměl plášť a lítal si tam ve svým oblečením. no a SIMON taky kousl chovatele, když ho pan chovatel chtěl "odtrhnout" od mé německé kamarádky. on simon kousal celkem hluboko, že vždycky všem z té ruky valila krev a tak ta němka pak měla světlý kraťase od krve. a vypadalo to... zajímavě!
SIMON s chovatelem předtím, než si začal dělat z lidské krve svačinku
no tak to bylo pěkně nanic prostě. večer jsme se taky dlouho nezdrželi ve víru nočního života, protože jsme měli naplánovanej výletík na neděli do národního parku AMBORO. ten park je hrozně velkej a je hrozně cool a my jsme se shodli na né moc kůl věci aneb 5 hodinovej pochod pralesem. ANO, já, největší turisťák jsem to přežila. dokonce i moje conversky to přežili. ale boleli mě 2 dny nohy
a byly tam takový velký kapradiny třeba 5 metrů vysoký a jako to byl ten typ kapradin, co rostly když ještě po světě lítali dinosauři. takže asi tak bilión triliónů starý
no a po té túře jsme byli mrtví, tak jsme byli šťastní, že už jedeme zpátky do santa cruz. na té túře s náma byla ještě jedna japonka, která cestovala po jižní americe sama, je zdravotní sestra a 2 roky pracovala jako zdravotní sestra v anglii. a ještě tam byl jeden němec, kterýmu jsem chtěla fakt fláknout
když jsem se v 9 hodin konečně doklepala domů, poslední co jsem si přála bylo aby se tam nasáčkovali zas přátelé mé rodiny. samozřejmě se tak stalo. vzhledem k tomu že si stejně myslím že mě nemaj rádi - a já je moc taky ne, tak jsem to zakempila v 11 - to jsem si ale jenom šla nachvilku lehnout v oblečení a probudila jsem se v pondělí o půl šesté ráno. ale tak co už, právo jsem snad na spánek měla
kromě těch příživníků mě doma čekal i můj bratr, kterej se v sobotu vrátil z USA, jak jsem říkala. už se mu nemůžu posmívat že je tlustej, protože fakt zhubl.teď by se tak teoreticky on mohl posmívat mě. jestli někdo čekal že nějak výrazně změnil, že jsme dali kafčo a říkali si zážitky z těch 7 měsíců, co on byl pryč, tak se šeredně mýlil. nepromluvil semnou sám od sebe ani slovo. nejvíc miluju okamžiky - třeba jako dneska, když moje bolka matka není doma a obědváme a bratr junior, senior ani můj otec semnou nemluví a konverzují mezi sebou jak kdybych byla vzduch. jó jó. už jenom 2 a půl měsíce!
v pondělí odpoledne jsem se šla zeptat na univerzitu jestli tam budeme mít nějaký šaškovací sociální práce, tak mi řekli že ne, že jako klídek a ať se tam třeba otočím v pátek nebo v sobotu. za 3 hodiny mi hystericky volali jak druhej den - v úterý musím naklusat v 8 ráno na univerzitu, že tam teda snám potřebují vážně mluvit. já tam byla od půl osmé. venku. do 10 se tam žádnej papaláš neobjevil, tak jsem tam čekala naštěstí ještě s laetii a s jedním klukem z belgie. tomu troubovi, kterej ten povyk ať se tam shromáždíme jsme volala o půl deváté kde trčí, tak řekl že tam bude za půl hodiny - mluvil rozespalým hlasem takže jsem ho jistě probudila. za hodinu tam pořád nebyl, tak jsem mu volala znovu, to měl vyplej mobil, na 3. pokus mi to vzal a řekl, jestli bysme nemohli přijít do centra na rektorát univerzity. tak jsme šli a mezitím říkali jaký fyzický násilí bysme na něm nejradši provedli. jako fakt, tohle se táhne už 3 týdny, nevím jestli ještě někde existují nezodpovědnější lidi než tady. no prostě jsme přišli, zas jsme tam čekali hodinu, nic jsme se nedozvěděli. čekali jsme na rektora ale pak vlastně řekli, že je rektor na dovči. takže v 11 jsme odešli, ten JOSE LUIS - ten vůl, na kterýho jsme čekali celej den nám nic neřekl protože vlastně nic nevěděl a řekl, že nám zavolá zítra ( středa). dneska je pro mě pořád ještě středa, pro vás čtvrtek a žádnej telefonát jsem neobdržela. super. jenom ztracený 3 hodiny mýho života. radši bych spala
no a dneska jsem byla na hodině salsy s kamarádkou, na kterou jsem včera náhodně narazila v supermarketu. ona tam včera šla, chodí tam sama a pak mi večer psala, jestli bych nechtěla jít s ní. tak jsem šla a je to fakt super! sice tam nechodí zrovna mladí lidi a ten tak 40 letej chlap, se kterým jsem tancovala to trošku pletl a taky když tančím tak vypadám jak dřevo, ale asi tam příjdu zítra zase. je to zábavnější než fitko. fajn že jsem si za velký prachy - ok, tak zas tak velký ne, je to tadyl evnější než v ČR ( asi jediná věc ) koupila boty na sport a legoše a všechno a teď to tam asi neunosím. stejně se natka otesánek bude muset dřít v česku, tak tenhle problém bude už vyřešen.
no a tak asi už půjdu spát, tenhle článek jsem psala asi 3 hodiny s pomocí mýho deníku, abych si vybavila co jsem v posledních 2 týdnech dělala a taky se chci podívat na south park a taky už si budu muset začít shánět matroše pro českou školu a vůbec se mi nechce, život je těžkej, vy se milujte a množte, abych pak měla chodit komu na křtiny a doufám že budu něčí kmotřička. zvlášť teda když svoje mimíško pojmenujete QUENTIN.
BUENAS NOCHES
poslední dobou si celkem dost ujíždím na elektru hlavně na XXYYXX ( a samozřejmě mé lásce na věky věků CC ) a chci, aby přijel na pohodu2013
tak to poslouchejte a taky poslouchejte dubstep, je to fakt dobrý! ale to vy víte
Žádné komentáře:
Okomentovat