P.O.N.D.Ě.L.Í

dneska mám čas, tak jsem si řekla, že bych sem mohla něco napsat. snad neskončím jako ti "bloggeři", kteří maj potřebu každej den sdělovat celýmu světu jak se měl. ale jo, dnešek byl fajn. jen mohlo být tepleji. škola se mi líbí, nic se v ní nedělá. já dneska hrála francouzskej scarbble a umístila jsem se s kamarádkou třetí. ze třídy. úspěch. ale vyhrály sme obě čokoládu, juch juch.
u nás ve škole teď probíhají sportovky. jsem ráda, že se jich poprvé po 6 letech nemusím účastnit. není totiž moc příjemný když musíte běžet třeba takovou štafetu a všichni se dívají na vás obličej a vůbec na vás. přiznejme si, že při běhu nikdo nevypadáme nějak moc atraktivně. stejně jako sportovní oblečení, který většinou není navrhnutý tak, abyste v něm vypadali jako hvězdy. co už. a když už mluvím o navrhování oblečení, asi si jednou založím firmu, kde se budou šít levný džíny pro malý lidi s krátkýma nohama. a taky se tam budou vyrábět hezký zimní kozačky a fajn tašky. tohle je zatím podpultový zboží. teda hlavně v česku. nebo v brně


a já nevím no, fakt se těším na prázdniny, poslední dobou se nemám zrovna hej, nevím proč, ale nebaví mě to. chcu si pořádně užívat hezkýho počasí. ale užívám si aspoň super hudbu. za poslední půlrok jsem se hrozně "rozposlouchala" a myslím, že jsem celkem dost rozšířila mou hudební knihovnu. to je fajn. a tenhle týden musím pořád poslouchat totally enormous extinct dinosaurs. late of the pier mě teda ještě neopustili, ale dávám si od nich dovolenou. a za 8 dní uslyším two door cinema club, the asteroids galaxy tour, franze ferdinanda, petera dohertyho, selah sue, prodigy.. taky subways, the kooks, crystal castles. všechno je dobrý ale ne všechno poslouchám tolik jako třeba tu první půlku kapel. a na skrillexíčka miláčka se těším. nic proti němu nemám, ale jeho hudba se mi fakt nelíbí. má to moc přemixovaný. všeho s mírou. jako s tím mixem a tak


MĚJ(TE) SE - jestli tohle někdo čte


jestli jo, tak si k tomu zase něco pusťte, něco.  nevím jestli se vám to bude líbit, ale můžu to zkusit

BBB - berlín, brno, bolka

tak jsem konečně zpátky z berlína. bylo to super. berlín je fakt hezký město a asi bych se nebránila tomu tak třeba bydlet nebo aspoň zůstat na delší dobu. obávám se, že vzhledem k mým velkým znalostem němčiny to ale asi nebude možný. ale legrácky bylo dost, stejně jako fotek, kterých mám snad 700, z toho asi tak 3/4 nejsou veřejnosti přístupny. no vlastně mnohem víc, ale ty 3/4 fakt nikdo nemůže vidět. ale jsou fakt vtipný. jsme srandistky. srandistky z metra

hrátky se samospouští, který byly celkem legrační a díky kterým jsme nevystoupily z metra a jely sme s ním zpátky a pak jsme nic nemohly najít a musely jsme jet tágem. ha!

nevadísky. stejně přemýšlím, že jako 4 jazyk si vezmu němčinu nebo portugalštinu. teda až potom co budu umět trošku pípnout španělsky. 

už mám v bolce rodinu, budu bydlet v santa cruz, největší městěm bolívie, který je taky jako jediný v relativně normální nadmořské výšce - něco kolem 400 m.n.m... ostatní velký bolivijský města se nachází tak od 2000 - 4000 m.n.m a to teda není moc v pohodě už jenom proto, že tam není moc teplo a na začátku nějak překonat výškovou nemoc taky není nej. ale vlastně já si ji budu muset taky překonat, protože hlavní město, kde se nachází celkem jasně i hlavní letiště je ve 4000, tak to bude sranda. srandička s kokou?!

je to úplně nejvíc děsivý že příští týden už je poslední týden školy. nejsem žádnej milovník školních lavic, takže se s koncem školního roku nějak vyrovnám, i když to bude dost těžký. pak už jenom vysedávání v úplně jiných lavicích s úplně jinýma lidma. naše třída se na příští rok celkem vylidní. 6 lidí odjíždí na rok, jedna na půl roku a jeden na čtvrt roku. ale taky budou ve třídě 2 holčičí posily z brazílie a chile, tak snad se jim u nás bude líbit. jak by taky nemohlo. všichni naši sektu musí milovat. nebo aspoň valentino dělá že jo.

a pak zpátky, komisionálky, maturita. jéééžda. STRÁŠEK!

mohla bych ukončit tohle psaní nějakou hlubokou myšlenkou, která mě nenapadá. snad jen, že nechápu, proč jsem takovej kazisvět na elektroniku, protože jsem si včera koupila sluchátka, který jsem vždycky chtěla a na který jsem si myslela že v životě nenašetřím. no, našetřila jsem. vydrželi mi půl hodiny. skvělý. dneska je někomu půjdu omlátit o hlavu.

tak ČAU

a pusťte si tuhle písničku. je hrozně fajn, jsem na ní asi závislá, protože ji poslouchám už přes měsíc a furt mi nejde z hlavy pryč. propaguju late of the pier!

jo, šušklebína. nic ve stylu NATHALIE volný nebylo

už se pomalu blíží můj odjezd do daleko předaleka, jinak bolívie. za měsíc a čtyři dny touhle dobou budu někde nad atlantským oceánem a budu tisknout žgraničky k okýnku letadla a sledovat letiště miami. je to hrozný, strašně to uteklo, už je půlka června za náma. vsadím se, že pokud se mi v bolce líbit nebude, tak tam čas bude utíkat strašně pomalu, jako v hodinách chemie - ta se nejspíš vyučuje v jiným časovým pásmu, protože si jinak nedokážu vysvětlit jak může trvat 45 minutová hodina tak 78688567 minut. je to nekonečný. fakt. nekecám

ale ještě blíž bolívii je berlín. berlín berlín berlín! v pondělí ráno tam jedu se svýma nejmilejšíma kamarádkama dělat výlety, legraci, fotky. moc moc se těším!

asi nejsem správnej blogger, protože sem nedávám fotky sebe ani krásnýho jídla, který jsem snědla. ale všechno bude. MOŽNÁ
nakonec teda budu hodná a jednu uměleckou fotku vám se dám

nesnáším vajíčka. mám ráda chlebíčky, ale na nich se mi nelíbí vajíčka, a když tam jsou, tak je položím na talíř a nechám je být. jak neobvyklé! a když mám tak dobrej den jako dneska, tak je aji vyfotím. ste rádi, ČTENÁŘI? umím si představit, jak se vám po tváři kutálí slzy štěstí a radosti z mé vaječné rozprávky.

ještě abych se vrátila k těm chlebíčkům. můj nejhodnější strejda mi je včera přivezl, abych je jakože snědla. no. včera jsem měla se tak nudila, že jsem se jen tak vydala do prahy na tour des ministerstva a jak jsem se z prahy ( chci tam bydlet nebo aspoň vejškovat ) vracela domů, tak jsem místo 2 hodin a 37 minut ( český dráhy se všude vychloubaj že přesně tolik to z prahy do brna s jejich voňavýma vláčkamatrvá, jela domů 4 hodiny. měla jsem obrovský štěstí na spolucestující v kupéčku. paní, co seděla naproti mě mě kopala do noh, tak jsem ji pak kopala taky a ona se u toho děsně tvářila. byla ještě protivnější než nejprotivnější sousedka, co máme. a to je co říct. ta nás obviňuje, že hážeme obaly od hašlerek na společnou příjezdovou cestu. nikdo z naší rodiny nejí hašlerky... ale už jsem odběhla od chlebíčků. no prostě jsem přijela domů a všechny byly snězený. na mě zbyly jen 2. ach jo

a dneska jsem měla jahody ze zahrady. náš miláček bonďa ( náš pes ) je má radši než my a tak je nám všechny sežere a my si je pak musíme kupovat. s bonďou se milujem. on miluje když mu zpívám do ucha, já miluju když mě přátelsky kousne do nohy a pak ji mám 2 dny červenou. je to zlatíčko

no nic, už je to moc dlouhý a předpokládám, že ste se dostali k vajíčkům a pak jste to vzdali.

tak si užívejte krásnej víkend ještě krásnější příští týden plný uzavírání známek

ahoj

PS: tenhle blog není určenej pro žádný lingvisty, protože spisovně psát nebudu a všechny pravidla interpunkce neovládám. smutné :(((((