je mi špatně z toho že je už zítra - pro mě pozítří pořád, novej rok! ach jo, fakt jsem jak duchna, ale ten čas letí. jako že fakt hodně. jde z toho strášek
jaký jste měli vánoce? já celkem fajn, až na to, že jsem se vůbec necítila vánočně, protože tady furt bylo teplo, 24.prosince je pracovní den = moji rodičové se dostavili domů kolem 8 večer a ještě šli balit dárky.. žádná večeře u nás na hradě, šli jsme se prvně nadlábnout k bábičce no.1 kde jsme měli pvase, rýži a salát a nedobrý dorty, který zas do mě cpali horem spodem takže jsem je musela sníst. o půl dvanácté nastal čásek jet na otočku k bábičce no.2. tam už tolik jídla nebylo a hlavně jsem na žádný ani neměla chuť. u ní jsme zůstali do půl druhé ráno a pak jsme si teda jeli konečně domů předat dárky. zvykem tady je, že lidi pouští rachejtle a ohňostroje a takový ty hlučný zařízení, který nutí psy výt. na novej rok o ohňostrojíky nebudu ochuzena, ale myslím, že ty vánoční byly horší. protože s novoročníma se začíná o půlnoci, s vánočníma asi tak v 9 večer - 2 ráno. a aby se věci udělaly složitější, tak se to odpaluje na silnici, takže pak auta kličkujou. doma na mě čekaly 4 dárky - 2 hezké náprdelníky ( náhrdelník ), náušnice a nějakej obal na pas, kterej jsem povýšila na úschovnu mých peněz. pak jsem dostala od babičky fakt škaredý tričko a ještě 2 škaredý kabelky a ještě jeden náramek a plavky. jakože dobrý, ale moc si tady dárky nedávaj. spíš asi když něco potřebujou tak to dostanou, protože co jsem se tak ptala oostatních bolívijců/bolívijek, tak je normální. stejně jako že děti nedávají dárky svým rodičům. zato si tady ale dává dárek mezi sebou každej kámoš - rodinnej, takže ídky tomuhle jsem vyhrála jako dárky ty plavky ( jsou mi malý), náramek a škaredou kabelku.
jestli vidíte aspoň trošku tu zlatou věc co mám na krku, tak to je podaruň od mých bolka rodičů. na to, že nemám ráda náhrdelníky a ještě k tomu ze zlata, se mi tohle líbí. je na tom kámen kterej je z půlky žlutej a z půlky fialovej - mně se zdá pořád fialovej a těží se tady v santa cruz. krutorský, byl drahej? né, srandex
takže vánoční atmoška tady fakt nebyla. ale tak dívala jsem se na lásku nebeskou, sám doma 1 + 2, bridget jonesovou 1+2 pak ještě capitána ameriku, dodívala jsem dariu i její 2 filmy - dodívání darie pro mě byla njesmutnější událost prosince, tak teď se asi po roce zase dívám na gossip girl. a nikde mi nejdou najít pelíšky online nebo ke stažení z torrentu, kterej by fungoval. kdyby někdo věděl, prosím, dejte mi vědět. a teď jsem si vzpomněla, že se vlastně musím podívat ještě na prázdniny, mama mia! a byla jsem před 2 dnama v kině a v tom filmu hráli samí krásní, hubení a bohatí lidi, tak z nich mám depku, ale ne takovou jako z lásky nebeské. jo a dobrá rada do života, nenuďte se a pak si následně nepouštějte mládí v hajzluu, ten je film je taková katastrofa až to bolí. nebo mně se to aspoň nelíbí. to si radši pustťe CHARLIEHO BARTLETTA
mluví mi ze srdce
25. rodinka odcestovala beze mě do miami. ale nechali mě doma krom slouh a babičky ještě 100 $ kdybych chtěla jít někam na silvestr, tak ať si zaplatím vstup - je tady plno novoročních party ale vstup - i s pitím je třeba taková 1000 nebo víc v přepočtu. takže plánuju jít na nějakou dost levnou party nebo k někomu do domu - mám 2 alternativy a ještě nejsem rozhodnutá a z ušetřených 100 $ si koupím voňavku, nemůžu tady chodit jak pašík dalších 6 měsíců. no teda jako smradlavej pašík, jako novoroční předsevzetí jsem si už namyslela že z svýho břicha udělám bříško. ambiciózní plán. po těchhle "svátkách" se cítím jenom asi tak o 34 kilo těžší, snědla jsem všechno na co jsem přišla. naštěsťo-bohužel jsme tady toho moc neměli. jedla jsem hrozně dobrou čokoládu a pak jsem o ní řekla slouhám a ten den zmizela z ledničky, tak se trošku bojím kde je a trošku jsem po ní truchlila. naštěstí tu na mě zbyly ještě 3 dorty, ale stejně, držím smutek taky jsem si udělala v době vánoční celkem tours de kostely, asi nejvíc návštěv v jednom týdnu za celej můj život. byla jsem na mši 23.,24.,25. POTLESK! a co dneska? dneska neděle u babičky s mou sedmiletou sestřenicí brianou. to bylo fajn, buď jsme se dívaly na totálně idiotský filmy v jejím pokoji - má větší televizi než my máme u nás doma v českýržsku nebo jsme hrály na nintendu nebo jsme hrály společenskou hru co jsem ji dala k vánocům nebo uno s bárbínama. to bylo fajn. teď tady spí a doufám že mě nepřijde ráno probudit když vstává v 6 ráno - ne protože by musela, prostě dýl nespí, a já bych nerada, kdyby někdo narušil mou tradici spát až do 10 - minimum. to by bylo MOC špatný.
a taky jsem se podívala po přečtení článku o tom, že PSY má víc jak miliardu shlídnutí na to hrozný gangam style nebo jak se to píše, a jako teda fakt jsem o hodně přišla že jsem se na to nepodívala předtím
NAKONEC BY SE ASI HODILO VÁM POPŘÁT HODNĚ ŠTĚSTÍČKA DO ROKU 2013, ABYSTE BYLI VŠICHNI ŠŤASTNÍ, CHYTŘÍ, BOHATÍ, VTIPNÍ A JEŠTĚ VÍC KRÁSNÍ A ABYSTE MĚ MĚLI RÁDI. dohodnuto
včera - dneska ( záleží na tom, na jakým kontinentě žijete ) je veselej a zároveň smutnej den. měla jsem sváteček a neskončil svět ale smutné je, že mi rodičenstvo tady řeklo, že do miami NEJEDU. ale nejedu tam pouze já, oni jo. to je jako dost láčes když vám tady rodiče během pěti měsíců řeknou že s něma pojedete do miami a 4 dny předtím vlastně řeknou že ne, že letenky jsou drahý takže zůstanete doma s babičkou a slouhama. PECKA. jako nejsem ani nějak naštvaná i když mě to mrzí, spíš jde o to, proč tady rodiče říkaj něco, co ví, že asi nebude pravda? navíc nesmyslný tvrzení že čekaj jestli se letenky zlevní - sorry, ale nevím v jaké galaxii žijem, ale na Zemi se letenky před vánocema do améru nebo kamkoliv nikdy nezlevňovaly. myslím že ani v bolívii ne. hlavně ale že máme doma obraz za 15000 $, to je fajn, že to vím. doufám že mi přivezou tisíc věcí
smutnej příběh se váže i na laetitií, které bolka rodiče řekli první den jak s něma pojede do panamy, pak, když chtěla měnit rodinu jí 2,5 hoďky její papá ukazoval fotky panamy a včera jí matka řekla že nikam nejede, že tam jede jenom její sestra sama. tak teď nevím kdo je na tom hůř, myslím že já, protože její rodiče aspoň budou doma. fakt jako vtipný rodiny tady jsou.
ale zas mám trošku dobrou náladu že můj bratr brečí. jo, jsem zlá, ale nikdy se semnou nebaví a navíc on do miami jede. jdu brouzdat po ebay nebo po nějaké internetové stránce, ze které si všechno objednám, od bot až tričko CC a příjde to v jednom balíku. hej jako fakt, já tady jak trhan nebudu chodit až do června.
včera, jakože předevčírem pro vás, jsme měli afs dýchánek, nic zázračnýho. po dýchánku jsem šli na koncertík, na kterým ale nehrál nikdo i když to mělo začít už hodinu před naším příchodem, tak jsme šli někam do báru, potom do druhýho baru - tam, kde mi ukradli mobil ( nechtěla jsem tam jít, ale musela jsem si dát s jedním belgánem jestli půjdem do kradačskýho království nebo někde, kde pracuje někdo, kdo mluví česky a já prohrála, takže sme šli do zlodějárny ). moc dlouho jsem tam nebyla. a do zlodějárny jsme šli, protože jsme pili víno na náměstí a přišla k nám nějaká policie a řekla že jako na náměstí pít nemůžem a tak nám vzali tu flašku a museli jsme jít s něma a pak nastoupili s tím vínem do auta a odjeli. myslím že ho vypili a my jsme teda šli pryč. o 2 minuty později jsme přes náměstí viděli jet auto a řidič auta pil pivo a řídil ve stejnej moment. fakt pohoda
to jsem já, smutná. bohužel neumím z photoshopem, protože mě asi v informatice moc nebavil a určitě na mac neexistuje žádná nelegální verze, protože na mac nic nelegálního ani najít nejde. S.U.P.A
takže tak. doufám že jsem vám nezapomněla říct že můj bolka bratr kterej smrďákuje jako peťa h. v minnesotě si teď válí šunky na hawaii. dobroš ne? asi má fajn rodinečku
a absolutně vůbec nemám šajnu co budu dělat na silvestra. díky našim super rodičům, který tady má každej samozřejmě jako silvestr u nikoho absolutně neexistuje - jak taky, když lidi nemaj právo ani přespávat u svých spolužáků/spolužaček stejnýho pohlaví. bolka máma mi řekla, že jako jestli budu někam chtít jít, tak ať jí řeknu - jsou tady různý novoroční pártošky, ale ty jsou drahý, jako že by mi to zaplatila. bezva. a nebo jestli ne, tak můžu být na silvára s její nejlepší kámoškou kterou nemám ráda a furt, ať jsme kdekoliv se mě ptá, jestli bych jí mohla vyfotit s nějakou její super trů frend. to se asi radši zabiju nebo zahrabu do písku. takže vlastně zas mám akorát smutný příběhy, myslím, že NATKA + veselý příběhy asi nikdy nepůjdou dohromady.
tak, tenhle článek bych ukončila slzou, tím, že jsem dneska měla tu čest vidět poslední díl twilight a je to fakt dobrá komedajč a že zítra jdu s mou mamčou dát dárky do sirotčince a že jestli se chcete podívat na nějakou romantickou komedii tak doporučuju CHCEŠ MĚ, CHCI TĚ . je to dobřoučký
fousatá fešanda
asi si jdu stáhnout album vánočních koled a rozházím kolem sebe mouku nebo kokain, aby to vypadalo jako sníh. buďte rádi, že jste v česku, máte vánoční prázdniny a vánoce strávíte se svou rodinou a máte právo dokonce k někomu jít na silvestra - celkem se bojím, jak by tady semnou zacházeli, kdyby mi nebylo 18, protože už tak mám asi tolik práv, kolik jsem měla když mi bylo 14. a jestli mě někdo na fb nebo kdekoliv bude brečet, jak byly vánoce hrozný a nudí se v česku tak ho proliskám hned jak se do česka vrátím - vztahuje se ovšem výjimka na ty, kteří si svůj "nejlepší rok" prožívaj v USA, v belgii a to je vše. jo, miluju vás. čau mňau
a na závěr smutný obrázek, který podtrhne mou smutnou náladu
už jsem ji dlouho neslyšela ale občas, když máte náladičku, tak se hodí nejvíc!
achoj! ráda bych vám podala nějaký informačky o novým dění v bolce, ale bohužel se tady nic moc neděje. nemám peníze a nikdo okolo taky ne, takže moc party není. asi jsem jenom přibrala 1000 kg, konečně jsem dočetla pána prstenů, dneska jdu na hobita a už jsem ve 3. sérii darie!
mám novej strašnej mobil, ale to už jsem myslím zmiňovala. zmiňovala jsem i to že má jednu hru a tři odporný tapety a taky rádio? moc swag mobil! ale tak ta hra je dobrá celkem, je to takovej zmutovanej had. můj bolka bratr má dneska narozeniny. asi si myslí, že když má narozeniny, tak si může na mobilu pustit 5x za sebou adele - rolling in the deep a furt si to zpívat. ne, nemůže! ještě jednou to pustí a sním mu můj dárek. můj dárek je ferrero něco - takový ty čokoládový koule k jídlu a tričko I <3 PRAGUE. omlouvám se, že tady lidem nedávám I <3 BRNO, ale to tričko jsem vůbec nemohla sehnat. navíc nikdo ve světě brno nezná, ano, je to smutné, ale je to tak. takže praha trošku víc zaboduje. a já mám prahu ráda, protože je fakt krásná, ať si říkáte co chcete. aby nebylo málo smutku, tak mi začala blbnout moje kreditka, což se fakt hodí když jste na druhým konci světa. asi zažaluju českou spořitelnu, protože mě fakt trošku lezou na nervíky a ani jim nemůžu zavolat a postěžovat si, protože minuta hovoru z bolívie do česka stojí asi 96 korun. moc přátelský ceny. trošku se mi totiž z nějakých nevysvětlitelných důvodů karta blokla na to, abych vybrala 4000 co tam mám, takže mám trošku smoleček v celkem blbou dobu, protože za týden je štědrej den a mně chybí plno dárků. celé rodině kromě mýho bratra koupím asi něco v l'occitane, protože je to francouzský, hezký, voňavý a drahý a tady lidi mají rádi drahý věci, takže to klidně může smrdět na 100 metrů, hlavně že to je nějaká značka. takže mě dost zruinujou. MOŽNÁ pojedu s mou rodinkou po vánocích do miami. prvně jsem to nějak nikomu nechtěla říkat, abyste všichni byli překvapení až přidám na fb fotku z miami, ale teď jsem se dozvěděla, že tam možná nepojedem, protože jsou letenky moc přemoc drahý, tak jsem si řekla, že vám to řeknu, protože to stejně není jistý. jestli tam pojedem, tak moje nic nekupování si oblečení mělo smysl, protože to tam hodlám TOTÁLNĚ vykoupit. a pokud tam nepojedem, tak se zabiju a něco si koupím na ebay jako pohlazení mé smutné dušičky. no, uvidíme. a za měsíc plánuju udělat stejně super výletík jako jsem udělala do toho sucre a potosí, takže by mi na to aspoň zbylo víc penízků. akorát že teď bysme jeli do těch jiných měst no a jinak asi fakt už nic zajímavýho. předposlední zajímavost je, že minulej týden tady bylo - no vlastně celej prosinec, plno maturitních plesů. vzhledem k tomu že normálně ve školách lidi musí nosit uniformu, tak to byla pro hodně holek jedinečná příležitost, jak se pořádně vyfiknout, půjčit si šaty, nechat si udělat vlasy a make-up a tak tohle. jako neříkám, že by se mi tohle nelíbilo, ale byla jsem na dvou plesech za sebou, jeden v pátek a druhej v sobotu a navíc jsem neměla ani vindru, takže jsem vypadala tak jak jsem vypadala. první ples byl mé nej kámošky z belgie, claudia se jmenuje a druhou noc - to bylo hezčí ten ples a ty prostory, ale o hodně míň jídla, holky taky z belgie, miriam. tu jsem ale v belgii neznala tak dobře, protože bydlela v jiným městě, liège. a ještě je tady třetí osoba která taky byla v belgii a na jejiž ples nakráčím, ale ten kluk, mauro - ten byl ve vlámské části - tam, kde mluví vlámsky = holandsky, chodí na americkou školu ( měsíční školný cca 400-500$ ) a ti to budou mít až někdy na jaře - na podzim v bolce, takže to se nechám vyfiknout, dostala jsem na to povolení aji od mé mamky, která to bude financovat, tak se těším. mimochodem oba plesy byly dost nudný. ale co už. es la vida.
Z LEVA : laëtitia, já ( vypadám tam jak kdybych měla špatnou paruku ), claudia, mauro, miriam
poslední věc je, že asi jednou sežeru všechny, kteří pracujou na úřadu migrace, vydávání ID a tak. tož jsem si myslela, že už konečně, po 5 měsících, co jsem tady, by mi mohli dát mou občanku, na tom místě, kde mi ji jednoho krásnýho dne dají, jsem už byla 2x a řekli mi, že všechny moje dokumenty jsou v pořádku. ale v ten osudný den, kdy se fáze vyřizování měla posunout na další krok mi řekli, že mi jako chybí nějakej postiženej papír s tím, kdy jsem začala chodit do školy! jak ho ale mám sehnat, když je škola zavřená až do února, to mi nikdo neřekl. taky jsem jedinou kopii toho papíru dala na migraci, kvůli mýmu studentskýmu vízu, ale předpokládám, že když jím poví, ať si ten papír najdou, že už ho bolívie má, tak mě odpálkujou. ještě k tomu jsem si tu ID kterou nemám musela platit ze svýho a AFS by mě měla vrátit peníze, ale obávám se, že tohoto dne se taky už nedožiju. fakt, jestli bych měla napsat seznam 5 nejhorších věcí v bolívii tak by tam napsala kancelář AFS, kde si schraňujou největší lenochy z okolí. hrozec! tím bych ukončila tenhle článek o ničem a ještě bych ráda řekla, že moje lenost už dosáhla takových rozměrů, že už mě ani nebaví se učit do mých hodin španělštiny, takže si myslím, že už bych se mohla pomalu seznamovat s lidma ze sexty B, protože se tam začínám vidět.
mějte se krásně, hezky nakupte dárky. před vánocema vás ještě obšťastním jedním článkem! tak ahoj PS : nějak mě bavilo chodit na všechny sociální sítě všeho druhu, teď mě baví stalkovat lidi na twitteru, kterej mám taky, tak si mě třeba přidejte ŠALALA MŮJ TWITTEŘÍK
mikuláš je pěkně na nic. čórli mi mobilek, jsem nemocinkaná s bříškem a můžu pojídat toustíky - suchý, občas nějakej banánoš, rýži a vodu. je to super párty odvaz
nějakou dobu jsem nenapsala článek nebo něco. bylo to proto, že jsem nebyla doma, jak jsem předtím říkala. jela jsem si túru santa cruz - sucre - potosí - salar de uyuni - potosí - sucre - santa cruz. moc srandička.
srandička začala tím, když jsme v pátek, 23. listopadu vyjeli ze santa cruz ne moc krásným autobusem, ale tak jo, dalo se to. sice tam bylo na můj vkus hodně moc málo místa na nohy - myslím že třeba ve student agency autobusu na 3 hodinovou vzdálenost praha-brno máte víc osobního prostoru, ale ok, jsme v bolívii. absence toalety byla na 15 hodinové trase taky moc fajn když přičteme fakt že autobus dělá zastávku jednou, max 2x za celou jízdu.
to bysme nebyli v bolívii aby se ten autobus ve 2 ráno, v půlce jízdy, uprostřed ničeho, kde není možný chytnout signál, neporouchal. byla fakt srandička být se všema zavazadlama uprostřed ničeho a čekat na nějakej autobus, kterej nám z milosti zastaví. nějakej zastavil, ale byl plnej, tak jsme museli 7 hodin ležet, stát, sedět v uličce, autobus ani jednou nestavil. a trošku to v něm smrdinkalo. jak jsme dorazili do sucre - úředně hlavní město bolívie který je fakt hezký, ale o tom až později, tak jsme byli totálně mrtví. ze santa cruz nás jelo 13. vrátilo se nás ve středu 6
dohromady nás na tu salar kraso jízdu z celé bolívie jelo asi 60. protože krajina salar de uyuni je celkem nehostinná, jediný fáro ve kterým se tam dá jet jsou teréňáky. nejsou tam silnice, občas teda jo ale spíš si to tam štrádujete přes různý kameny, vodu a tak. v každým autě bylo 6 lidí. já jsem byla jako klasicky s laëtitií. a ještě s 3 super holkama s thajska a pak s jedním němcem, kterej tady dělá dobrovolníka.
moc nás není
v té sestavě jsme museli vydržet 3 dny. dělali sme hodně zastávek, v okolí salar de uyuni je hodně jezer a tak. než totiž dorazíte na salar, jako ten ze soli, tak to zabere čas. v noci jsme spali v celkem dost fujky hotelech. první noc to byl hotel kterej měl postele z kamene - jako obrovskej kámen, na kterým byla hozená matrace. o záchodech se tady OPRAVDU nebudu rozepisovat, tohle je totiž fakt zlo napříč celou bolívii, nikdy vám to nepřeji zažít.
TOP postel
druhá hotelová noc už byla víc kůl. byli jsme v hostelu ze soli. zdi v pokoji byly ze soly, postele, židle. všechno jsem to olizovala, bylo to asi hodně hygienický. NO IMPORTA ( nevadí )
tam sme strávili nocku. moc fajnový bylo že anšto jsme za ten hotel platili tak když jsme se chtěli jít do sprchy - po 2 dnech, kde se žádný sprchování nedalo konat, jsme museli platit 10 bolivianos - cca 28 korun a za studenou vodu jenom 5 BS. výhodňoučké
jedlý zdi, chocho
ráno jsme konečně jeli na salar. je to fakt velký a slaný. nemohla jsem si pomoct, tak jsem zase olizovala tu zem a byla fakt slaná. a taky se tam dělaj hezký fotky tím jak je všude rovno a bílo. fajn fajn fajn. akorát sluníčko je tam dost ostrý tak se tam musí být se slunečníma brýlema. nebo bez nich, ale to vám slzí oči nebo je musíte mít přivřený, což není moc pohodlňoučký. tam jsme překlepali den, na ostrově kde bylo hodně kaktusů a pak hup šup zpátky
večer jsme chytili bus do potosí. za mnou seděl jeden angličan tak jsme se zkámošili a mám kámoše z lodnýna, to se hodí. pak jsme ho ještě potkali ve dvou městech a pak páchl zpátky do anglie. srandička. cestoval 2 měsíce po jižní americe sám. ptala jsem se jestli ho to nenudilo a říkal že ne.
jednu noc jsme byli v potosí, kde jsme nemohli najít žádný místo v hostelu - no spíš se nám nechtělo hledat. bylo nás asi 24 - z různých měst neměst ( sucre, tarija, santa cruz, la paz ) tak bylo celkem těžký najít nějak místečko kde nás všechny uskladní. nakonec se problém vyřešil tak, že jsme spolu museli spát po dvou na postelích. moc pohodlný spát s lety, která se fakt nehorázně roztahuje a krade přikrývku. takový lidi bych zakázala
druhej den jsme pokračovali v podvečerních hodinách do sucre. to už nás bylo trošku míň ale ne zas tak moc. o půlnoci jsme dorazili, našli sme super hostel asi v jednu ráno, já s mou manželkou jsme měli ložnici, kuchyni, obyvák a koupelnu na den za pohých asi 150 kaček. líbilo se tam asi všem, to proto jsme tam zůstali 5 dní. našli jsme tam takovej fajn bárek pro turisty, tak jsme tam byli každej večer. taky jsme byli na hamburgru kterej měl nejspíš salmonelu, na salse párty, v hospodě, kde chtěli zmlátit jednoho belgána protože jim rozlil pivo a na bolívijské diskotéce která byla fakt strašná a všechny ženský tam měly boty ze špičatou špičkou. no hrůza. a nejhorší večer byl, kdy jsme se chtěli jít podívat jak vypadá speed dating a předtím jsme hráli hru s tequillou a kartama a dopadlo to dost katastrofálně. já měla štěstí-smůlu že jsem prohrávala takže jsem měla asi jenom 7 panáků - pak jsem si šla ještě koupit cheesecake a skleničku vínka, ale ti, kteří měli třeba 15 panáků byli dost mrtví, jako CARAJO! takže v 9 večer bylo 90 % lidií na šrot a nic se nedělo. tak jsem si na ten cheesecake musela zajít s manželkou a jedním belgánem. a v 11 do postele. a druhej den - no vlastně pátej, jsme jeli domů. to bylo příšerný.
ne všichni lidi ze santa cruz pokračovali s náma, někteří jeli po salar de uyuni domů, 2 němky pokračovaly do la paz, jednomu japoncovi bylo tak špatně že domů - do santa cruz letěl letadlem.. no srandička
vynechala jsem hodně detailů protože si myslím že by vás moc nezajímaly. ale vtipný bylo třeba to, jak jsme jednou šli partyovat a jak tam na ulici jsou furt jeklíři, tak se k nám připojil nějak pirát na chůdách a furt za náma lozil. a taky je na ulici plno potulných psů, tak jeden, pojmenovali jsme ho RUFAS ( měl to být rufus, ale po pečlivém prozkoumání se zjistilo že je to fena, tak se přejmenovala na rufase ) se k nám taky dal. mít sebou piráta a psa, co víc si přát
( ti psi jsou fakt hrozně hodní, hodnější než ten retard uštěkanej kterýho máme v česku ale stejně ho miluju i když mě kouše )
pak nás otravovali nějací pouliční lidi a na reggae party - která byla fakt dobrá nám chtěli prodat trávu. jeden belgičan ji chtěl, tak za ni zaplatit a nic mu nedali. hoho! jeé reggae, to byla fakt sranda
jinej den jsme šli na trh si nakoupit ovoce. bolívijčani si myslí že oni jsou asi nejvíc chytří na celým světě a proto lidem chcou prodat jedno zelený jablko v přepočtu za 14 korun. po pár dnech jsem na ně vyzrála a jedno mě stálo JEN asi 5 korun.
zase jindy jsme měli hládek tak jsme chtěli jít na kuře - bylo dobrý. tak jsme teda šli na kuře se špagetama a z jednoho kuřete vylezl nějakej broučínek. odhaduju to jako celkem pravděpodobnej důvod mé nevolnosti, protože jsem tohle papkala myslím v pondělí. no nebo já fakt nevím, tady jsou samý zdravotně nezávadný potraviny
a taky nikdy v bolívii nejezděte na výlety o kterých nevíte, co vás na nich čeká. tak jsme na jeden jeli a nic v tom městečku nebylo. akorát samý obchody pro turisty, ani hezká restaurace tam nebyla. byla tam jedna, kde bych nejradši zabila toho číšníka. asi se cejtil že umí anglicky a jak věděl že tam jsou turisti tak furt mlel pantem. jídlo přinesl po třičtvrtě hodině, neměl sendvičovej chleba - což byl celkem problém, protože v tom jeho podniku nabízel jenom sendviče a steak a vůbec, táhl se jak sopel. pak když jsem se tam tvářila dost rozčíleně tak řekl že nám dá já kompenzaci kávu nebo limonádu ale nebyl čásek a já z toho města už fakt chtěla vypadnout. takže jsme neměli žádnej nápojík grátis
a ten jedinej den co jsme byli v potosí jsme navšítivili nějaký doly nebo co, kde se těší zlato a stříbro. díky super krásným oblečkům jsme tam byli všichni krásní. bylo tam hrozný vedro a měli sme žárovky na helmě protože tam nebylo světlo. stejně jako stropy nebyly bohužel vždy vysoký, takže jsme se tam občas museli brodit jak vojáci. paní podivná průvodkyňová nám řekla, ať jim koupíme jako podaruně koku a limošku. tak jsme jim koupili jako podaruně koku a limošku. KOKA JE HUMUS. ať mě už nikdo v životě nenutí to žvýkat. ale pravda je, že je to fakt levný. velkej sáček koky vás výjde na tak 2 pětky. A TO JE FÉR. bavili jsme se tam s jedním pánem kterej tam pracuje od 14 - teď mu je asi 56 jako jestli dobrý no a asi celkem dobrý. není to tak mizerně placený jako ostatní profese - minumum je tam na den něco kolem 300 kaček. a z pátku na sobotu - každej týden, tam maj 24 hodinovou šichtu. nechápu jak to vydrží, je tam teplo, měli mít ochranýho oblečení než my a je to únavný. ale během té 24 maj asi tak 3-4 hodinovou pauzu, kdy si můžou odpočnout, zdřímnout.. no stejně. kruťácký
seksi bič
a jestli někdy pojedete do sucre tak nikdy nechoďte do dinoparku, pokud s váma nepůjdou vtipný lidi kteří se na fotkách budou tvářit postiženě ale vy je i přesto budete mít rádi
TY FOTKY SI STÁHNU, JE JICH ASI TAK 40 A VŽDYCKY SE MI U NICH CHCE BREČET SMÍCHY.
chybí mi photobombing z česka tak si tady na to musím hledat nový přátele!
ještě se s váma podělím o něco nechutnýho. v jednom "řeznictví" byly hlavy oslíků nebo koníků. nechci vědět co, ale byl to fakt humáč. jestli má na to někdo žaludek, tak to prozkoumejte
jestli neznáte BEAT!BEAT!BEAT! tak mi to prosím ani neříkejte. jsou totálně super a já se plánuju jich uposlouchat k smrti nebo tak něco.
mějte se hezky, dobře jezte, nenechte si ukrást mobily - asi vás zajímá jak mi ho ukradli a jestli ne, tak to přeskočte. to dneska jsem byla s manželkou v tattoo studiu protože si chtěla nechat udělat piercing a předtím jsme byly s thajkama, kteří se sbalily a řekly, že se vrátí. no a tak mi volaly a já si v nestřežený okamžik v tom studiu nechala mobil na pultě, nějací podivíni tam přišli a zas odešli a to asi oni to vzali. já si toho nevšimla, prostě jsem pak nemohla najít mobil, volali jsme na něj, jednou to někdo vzal ale pak ten mobil vypli takže se na něj nešlo dovolat. super!
a taky není od věci si jednou za čas poslechnout the beatles, pořád mají svoje kouzlo
