dneska ráno jsem se vrátila z cestovačky. když člověk vytáhne paty z města tak udělá jenom dobře, protože pozná i tu druhou, krásnější stranu bolívie. tím, že je bolívie rozlohou skoro 13x větší než česko, tak se tady najde hodně moc přemoc věcí. města jsou teda dost poděs až na výjimky ale "venkov" je fakt paráda. jediný, co mě štve jsou ty nesnesitelný vzdálenosti mezi městama doplněný hrozným stavem silnic. abysme se dostaly do naší finální destinace PARQUE NACIONAL SAJAMA jsme musely jet 10h hodin do COCHABAMBY ( vzdálenost od santa cruz je asi 450 km ) pak do ORURA ( 5 hodin ), pak do městečka PATACAMAYA (2 hodiny ) a slavnostně do SAJAMY pouhý 3 hodiny. takhle aby člověk ujel zhruba 900 km vzdálenost musí strávit v autobuse skoro celej den. za takovej čas bych snad mohla být z brna někde na jihu francie. naštěstí to není moc drahý když už. jako to autobusový cestování. i když samozřejmě když vidí že jste turista tak vás oškubou.
vyrazily jsme v pondělí, v úterý dopoledne jsme dorazily do orura. není to moc velký město a taky není zrovna krásný, ale to asi nikoho nepřekvapuje. kromě kostelíka, panny ze socavonu a stávek - popíšu později tak nic moc není. jo vlastně je. ZIMA! bylo tam kolem 13 stupňů, jako teplota je to fajn, ale můj bolka šatník na to není moc uzpůsobenej.
a ještě je tam věž, která vypadá jak nějakej maják. ale je na kopci
proč stávka? ve středu ráno jsme chtěly pokračovat naši túru do jinýho města a když jsme odcházely z našeho hostelu tak nám řekly, že "oruřani" vyhlásili stávku protože nový letiště co tam maj se jmenuje po jejich úžasným prezidentovi nebo si za to bere všechny zásluhy, teď nevím. a že ta stávka jako bude trvat minimálně 48 hodin s okamžitou platností. tak jsme měly strášek, že tam skejsnem, ale byly sme chytřoučký a nějakým zázrak jsme našly autobus, kterej někam jede. v jednu chvíli sme měly obavy, že budem muset jet do chile, protože stávka se vztahovala jenom na vnitrostátní dopravu. naštěstíčko jsme teda zůstaly v bolívijince
středa-čtvrtek jsme byly v národním parku sajama. je to fakt krásný místečko až na to, že je tam přes den tak 10 stupňů a v noci kolem nuly. když k tomu přičteme fakt, že v bolívii NEEXISTUJÍ radiátory, tak se pobyt v chladnějších částech bolívie může zdát jako peklo. však to taky peklo bylo. spát pod 6 přikrývkama a pořád vám byla zima. "teplá" sprcha byla totálně vlažná + byly jsme asi ve 4000 m.n.m takže jsem si myslela chvílema že mi exploduje hlava. na ty nadmořský výšky nejsem zvyklá z mt. brna ani ze santa cruz. ve středu jsme nic nedělaly, akorát si koupily teplý ponágle - já si koupila každou jinou, tak jsem ji pak ve čtvrtek večer musela měnit a vylezly jsme na malej kopeček. ve čtvrtek jsme se jely podívat na gejzíry, který teda nevybuchovaly do vzduchu, tak trošku nuda. a pak do termálních vodiček. to bylo super, protože ta voda byla hodně moc teploučká i když teda špinavoulinká. na gejzíry jsme jely autem stejně jako hodit čučky na ty termální vody. ale řekly jsme si, že se teda vrátíme pěškobusem z těch vod, protože do městečka to bylo jenom 5 km. ANO, ztratily sme se, takže jsme šly 5 km 3,5 hodiny mezi lamama v národním parku. já jsem si totálně zničila moje vansky, protože ta půda, po které jsme chodily byla trošku jak bažina, nikdy jste nevěděly kam zrovna našlapujete. taky jsem tam uklouzla, to bylo výtečný. srandička
vylezly jsme asi jenom tak do půlky toho kopečka napravo, jak je na něm cestička. ta cestička byla ve stylu bolívijské silnice = dost nic moc
takový podivínský gejzíry tam byly
lamy lamy lamy lamy kam až oko dohlédne
v tom městě sajama žije asi tak 50 obyvatel a tak milión lam? fakt jich je tam hrozně moc. moc jsem nepochopila proč se tam s lamama pásli ovce a koni, ale tak to asi zůstane navždy nerozluštěno. v pátek o půl šesté ráno jsme se od tam musely pakovat, protože tam a zpátky jezdí jenom jeden minibus denně, pohodička.
v pátek jsme posmrďákovaly znovu v cochabambě kde jsme šly navštívit "PALACE PORTALES". je to takovej obrovskej barák s vlastním bazénem, divadlem a nevímčímvším, kterej teda stylem absolutně nezapadá do bolívie, ale je to hezký. totiž, před asi 130 letama žil nějakej pán, kterej byl chuďas, ale pak si koupil nějakej důl, kterej nesl slušný penízky, tak z toho potom zafinancoval ten domek. nikdy v něm ale nebyl, protože díky svým obchodům byl "vyhnanej do evropy", pak se chtěl vrátit do bolky, ale tady nebyl vítanej, protože mu ty doly znárodinili a tak pak pobýval v chile a ke konci života si nechal postavit tu barabiznu. měl ale srdeční potíže a nemohl se tam jet podívat - cochabamba je asi ve 2000 m.n.m, takže díky nadmořské výšce musel zůstat daleko dalekoučko a kochat se max tak fotkama domu. ten dům navrhl nějakej frantík, je to fakt kruťácký, ale vevnitř se nesmí fotit, takže sorkášek
to je vončo. asi to nevypadá nějak extra parádně, ale přijeďte do bolívie hodit čučku na ostatní stavení a oceníte to
no a koupila jsem si conversky. nevím jestli jsou pravý, ale jestli jsou falešný, tak jsou fakt dobře udělaný. chtěla jsem hnědý nebo šedý nebo červený ale nakonec jsme šáhla po černé klasice protože moje vansky musely jít do smetí. teď mě akorát příjde že dělaj tlustý nohy. a nebo mi ukazují realitu - jaký moje nohy opravdu jsou. toť otázka!
jsem na sebe super pyšná že jsem zase ze sebe něco vymáčkla, teď vám tu hodím na dobrou noc/ dobrý ránko krásnou písničku a já se asi půjdu dívat na videa HARLEM SHAKE. nevím proč, ale příjde mi to hrozně vtipný a pořád se na to musím dívat. ano, tak moc se tady nudím. néé. srandička. jdu na babiččinu oslavu narozenin, harlem shake až zítra.
BROU BROU
PS: a jedné z mých nejdražších kamarádek přeju krásnej pobyt v belgžiku, kam se teď vydává
Žádné komentáře:
Okomentovat