sukré - posotí - salar de juni

mikuláš je pěkně na nic. čórli mi mobilek, jsem nemocinkaná s bříškem a můžu pojídat toustíky - suchý, občas nějakej banánoš, rýži a vodu. je to super párty odvaz

 

nějakou dobu jsem nenapsala článek nebo něco. bylo to proto, že jsem nebyla doma, jak jsem předtím říkala. jela jsem si túru santa cruz - sucre - potosí - salar de uyuni - potosí - sucre - santa cruz. moc srandička. 

srandička začala tím, když jsme v pátek, 23. listopadu vyjeli ze santa cruz ne moc krásným autobusem, ale tak jo, dalo se to. sice tam bylo na můj vkus hodně moc málo místa na nohy - myslím že třeba ve student agency autobusu na 3 hodinovou vzdálenost praha-brno máte víc osobního prostoru, ale ok, jsme v bolívii. absence toalety byla na 15 hodinové trase taky moc fajn když přičteme fakt že autobus dělá zastávku jednou, max 2x za celou jízdu. 

to bysme nebyli v bolívii aby se ten autobus ve 2 ráno, v půlce jízdy, uprostřed ničeho, kde není možný chytnout signál, neporouchal. byla fakt srandička být se všema zavazadlama uprostřed ničeho a čekat na nějakej autobus, kterej nám z milosti zastaví. nějakej zastavil, ale byl plnej, tak jsme museli 7 hodin ležet, stát, sedět v uličce, autobus ani jednou nestavil. a trošku to v něm smrdinkalo. jak jsme dorazili do sucre - úředně hlavní město bolívie který je fakt hezký, ale o tom až později, tak jsme byli totálně mrtví.  ze santa cruz nás jelo 13. vrátilo se nás ve středu 6

dohromady nás na tu salar kraso jízdu z celé bolívie jelo asi 60. protože krajina salar de uyuni je celkem nehostinná, jediný fáro ve kterým se tam dá jet jsou teréňáky. nejsou tam silnice, občas teda jo ale spíš si to tam štrádujete přes různý kameny, vodu a tak. v každým autě bylo 6 lidí. já jsem byla jako klasicky s laëtitií. a ještě s 3 super holkama s thajska a pak s jedním němcem, kterej tady dělá dobrovolníka.

moc nás není

v té sestavě jsme museli vydržet 3 dny. dělali sme hodně zastávek, v okolí salar de uyuni je hodně jezer a tak. než totiž dorazíte na salar, jako ten ze soli, tak to zabere čas. v noci jsme spali v celkem dost fujky hotelech. první noc to byl hotel kterej měl postele z kamene - jako obrovskej kámen, na kterým byla hozená matrace. o záchodech se tady OPRAVDU nebudu rozepisovat,  tohle je totiž fakt zlo napříč celou bolívii, nikdy vám to nepřeji zažít.

TOP postel

druhá hotelová noc už byla víc kůl. byli jsme v hostelu ze soli. zdi v pokoji byly ze soly, postele, židle. všechno jsem to olizovala, bylo to asi hodně hygienický. NO IMPORTA ( nevadí )

tam sme strávili nocku. moc fajnový bylo že anšto jsme za ten hotel platili tak když jsme se chtěli jít do sprchy - po 2 dnech, kde se žádný sprchování nedalo konat, jsme museli platit 10 bolivianos - cca 28 korun a za studenou vodu jenom 5 BS. výhodňoučké

jedlý zdi, chocho

ráno jsme konečně jeli na salar. je to fakt velký a slaný. nemohla jsem si pomoct, tak jsem zase olizovala tu zem a byla fakt slaná. a taky se tam dělaj hezký fotky tím jak je všude rovno a bílo. fajn fajn fajn. akorát sluníčko je tam dost ostrý tak se tam musí být se slunečníma brýlema. nebo bez nich, ale to vám slzí oči nebo je musíte mít přivřený, což není moc pohodlňoučký. tam jsme překlepali den, na ostrově kde bylo hodně kaktusů a pak hup šup zpátky

večer jsme chytili bus do potosí. za mnou seděl jeden angličan tak jsme se zkámošili a mám kámoše z lodnýna, to se hodí. pak jsme ho ještě potkali ve dvou městech a pak páchl zpátky do anglie. srandička. cestoval 2 měsíce po jižní americe sám. ptala jsem se jestli ho to nenudilo a říkal že ne. 

jednu noc jsme byli v potosí, kde jsme nemohli najít žádný místo v hostelu - no spíš se nám nechtělo hledat. bylo nás asi 24 - z různých měst neměst ( sucre, tarija, santa cruz, la paz ) tak bylo celkem těžký najít nějak místečko kde nás všechny uskladní. nakonec se problém vyřešil tak, že jsme spolu museli spát po dvou na postelích. moc pohodlný spát s lety, která se fakt nehorázně roztahuje a krade přikrývku. takový lidi bych zakázala

druhej den jsme pokračovali v podvečerních hodinách do sucre. to už nás bylo trošku míň ale ne zas tak moc. o půlnoci jsme dorazili, našli sme super hostel asi v jednu ráno, já s mou manželkou jsme měli ložnici, kuchyni, obyvák a koupelnu na den za pohých asi 150 kaček. líbilo se tam asi všem, to proto jsme tam zůstali 5 dní. našli jsme tam takovej fajn bárek pro turisty, tak jsme tam byli každej večer. taky jsme byli na hamburgru kterej měl nejspíš salmonelu, na salse párty, v hospodě, kde chtěli zmlátit jednoho belgána protože jim rozlil pivo a na bolívijské diskotéce která byla fakt strašná a všechny ženský tam měly boty ze špičatou špičkou. no hrůza. a nejhorší večer byl, kdy jsme se chtěli jít podívat jak vypadá speed dating a předtím jsme hráli hru s tequillou a kartama a dopadlo to dost katastrofálně. já měla štěstí-smůlu že jsem prohrávala takže jsem měla asi jenom 7 panáků - pak jsem si šla ještě koupit cheesecake a skleničku vínka, ale ti, kteří měli třeba 15 panáků byli dost mrtví, jako CARAJO! takže v 9 večer bylo 90 % lidií na šrot a nic se nedělo. tak jsem si na ten cheesecake musela zajít s manželkou a jedním belgánem. a v 11 do postele. a druhej den - no vlastně pátej, jsme jeli domů. to bylo příšerný.

ne všichni lidi ze santa cruz pokračovali s náma, někteří jeli po salar de uyuni domů, 2 němky pokračovaly do la paz, jednomu japoncovi bylo tak špatně že domů - do santa cruz letěl letadlem.. no srandička

vynechala jsem hodně detailů protože si myslím že by vás moc nezajímaly. ale vtipný bylo třeba to, jak jsme jednou šli partyovat a jak tam na ulici jsou furt jeklíři, tak se k nám připojil nějak pirát na chůdách a furt za náma lozil. a taky je na ulici plno potulných psů, tak jeden, pojmenovali jsme ho RUFAS ( měl to být rufus, ale po pečlivém prozkoumání se zjistilo že je to fena, tak se přejmenovala na rufase )  se k nám taky dal. mít sebou piráta a psa, co víc si přát

( ti psi jsou fakt hrozně hodní, hodnější než ten retard uštěkanej kterýho máme v česku ale stejně ho miluju i když mě kouše )

pak nás otravovali nějací pouliční lidi a na reggae party - která byla fakt dobrá nám chtěli prodat trávu. jeden belgičan ji chtěl, tak za ni zaplatit a nic mu nedali. hoho! jeé reggae, to byla fakt sranda

jinej den jsme šli na trh si nakoupit ovoce. bolívijčani si myslí že oni jsou asi nejvíc chytří na celým světě a proto lidem chcou prodat jedno zelený jablko v přepočtu za 14 korun. po pár dnech jsem na ně vyzrála a jedno mě stálo JEN asi 5 korun.

zase jindy jsme měli hládek tak jsme chtěli jít na kuře - bylo dobrý. tak jsme teda šli na kuře se špagetama a z jednoho kuřete vylezl nějakej broučínek. odhaduju to jako celkem pravděpodobnej důvod mé nevolnosti, protože jsem tohle papkala myslím v pondělí. no nebo já fakt nevím, tady jsou samý zdravotně nezávadný potraviny

a taky nikdy v bolívii nejezděte na výlety o kterých nevíte, co vás na nich čeká. tak jsme na jeden jeli a nic v tom městečku nebylo. akorát samý obchody pro turisty, ani hezká restaurace tam nebyla. byla tam jedna, kde bych nejradši zabila toho číšníka. asi se cejtil že umí anglicky a jak věděl že tam jsou turisti tak furt mlel pantem. jídlo přinesl po třičtvrtě hodině, neměl sendvičovej chleba - což byl celkem problém, protože v tom jeho podniku nabízel jenom sendviče a steak a vůbec, táhl se jak sopel. pak když jsem se tam tvářila dost rozčíleně tak řekl že nám dá já kompenzaci kávu nebo limonádu ale nebyl čásek a já z toho města už fakt chtěla vypadnout. takže jsme neměli žádnej nápojík grátis

a ten jedinej den co jsme byli v potosí jsme navšítivili nějaký doly nebo co, kde se těší zlato a stříbro. díky super krásným oblečkům jsme tam byli všichni krásní. bylo tam hrozný vedro a měli sme žárovky na helmě protože tam nebylo světlo. stejně jako stropy nebyly bohužel vždy vysoký, takže jsme se tam občas museli brodit jak vojáci. paní podivná průvodkyňová nám řekla, ať jim koupíme jako podaruně koku a limošku. tak jsme jim koupili jako podaruně koku a limošku. KOKA JE HUMUS. ať mě už nikdo v životě nenutí to žvýkat. ale pravda je, že je to fakt levný. velkej sáček koky vás výjde na tak 2 pětky. A TO JE FÉR. bavili jsme se tam s jedním pánem kterej tam pracuje od 14 - teď mu je asi 56 jako jestli dobrý no a asi celkem dobrý. není to tak mizerně placený jako ostatní profese - minumum je tam na den něco kolem 300 kaček. a z pátku na sobotu - každej týden, tam maj 24 hodinovou šichtu. nechápu jak to vydrží, je tam teplo, měli mít ochranýho oblečení než my a je to únavný. ale během té 24 maj asi tak 3-4 hodinovou pauzu, kdy si můžou odpočnout, zdřímnout.. no stejně. kruťácký

seksi bič

a jestli někdy pojedete do sucre tak nikdy nechoďte do dinoparku, pokud s váma nepůjdou vtipný lidi kteří se na fotkách budou tvářit postiženě ale vy je i přesto budete mít rádi

TY FOTKY SI STÁHNU, JE JICH ASI TAK 40 A VŽDYCKY SE MI U NICH CHCE BREČET SMÍCHY.

   chybí mi photobombing z česka tak si tady na to musím hledat nový přátele!

ještě se s váma podělím o něco nechutnýho. v jednom "řeznictví" byly hlavy oslíků nebo koníků. nechci vědět co, ale byl to fakt humáč. jestli má na to někdo žaludek, tak to prozkoumejte

jestli neznáte BEAT!BEAT!BEAT! tak mi to prosím ani neříkejte. jsou totálně super a já se plánuju jich uposlouchat k smrti nebo tak něco.

mějte se hezky, dobře jezte, nenechte si ukrást mobily - asi vás zajímá jak mi ho ukradli a jestli ne, tak to přeskočte. to dneska jsem byla s manželkou v tattoo studiu protože si chtěla nechat udělat piercing a předtím jsme byly s thajkama, kteří se sbalily a řekly, že se vrátí. no a tak mi volaly a já si v nestřežený okamžik v tom studiu nechala mobil na pultě, nějací podivíni tam přišli a zas odešli a to asi oni to vzali. já si toho nevšimla, prostě jsem pak nemohla najít mobil, volali jsme na něj, jednou to někdo vzal ale pak ten mobil vypli takže se na něj nešlo dovolat. super!

a taky není od věci si jednou za čas poslechnout the beatles, pořád mají svoje kouzlo

chau queridos