TITICACA, LA PAZ, COPACABANA

asi se tady stává nějakou každotýdenní tradicí to, že nefunguje internet. jako správnej závislák jsem se těšila jak se skoro po týdnu pořádně připojím na fb, prečtu si články o těch hrůzných volbách – zatím jsem vůbec neměla šanci si o tom moc počíst ale když jsem viděla ty vytuněný barvičky krajů tak se mi udělalo chvilkově nevolno a ani jsem neměla moc náladu si o tom číst. ale tak už jsem to nějak zpracovala. ne že by minulý komunální volby dopadly líp, vlastně nevím co je horší, ale myslím že tyhle, anšto ODS vyhrála v jednom kraji, ale ti komunisti, to teda dost tfujky.

no, dneska jsem se teda vrátila z výletíku titicatovýho. bylo to super, bylo to dlouhý, mám opálenej obličej a musím konstatovat asi po milionté že NENÁVIDÍM krosny.

zkusím vám nějak stručně povykládat co jak kde bylo.

no takže všechno to začalo odporně dlouhou , víc než 800 km cestou ( krasojízda trvající cca 18 hodin) ze santa cruz do jednoho z hlavních měst bolívie, la paz. druhý je sucre, ale důležitý je la paz. myslím že už jsem o tom něco psala, no prostě la paz je asi v 3800 m.n.m, což znamená že

a)  je tam zima. ráno a večer, odpoledne je tam vedro, je to asi dost šílený tam přežít bez toho aby se člověk 3x za den převlíkl

b) pokud máte stejně špatnej žaludek, hlavu jako já a nebo prostě patříte k většině lidí, tak v la paz na vás bude čekat výšková nemoc která není moc příjemná, hlavně když ji máte 3 dny ze 4 který tam trávíte.

c) je tam plno kopců a taxíky a autobusy jezdí pomalu

asi se všichni shodnem na tom e že možnost C je nejhorší

PÁTEK – všichni jsme dojeli mrtví do la pááááz, nic spešl sme vlastně nedělali. já vlastně jo, byla jsem na vyřazovacím fotbalovým zápase o postup do brazílie2014 peru vs bolívie. to byla srandička moc přemoc. uplně jsem se tam rozpomínala na starý časy – sekunda nebo tercie, kdy jsme chodili na kometu. no měli sme super místa, seděli sme mezi samýma fanouškama peru, to bylo moc příjemňoučký. ale tak byli hodní, ani nás nezavraždili – díkybohu ten zápas skončil 1:1 takže neměli moc důvod někoho zabíjet. po zápase jsme se dozvěděli že sme si vlastně mohli sednout kam sme chtěli. tak kde bysme to byli, kdyby tohle někdo řekl už před zápasem? určitě ne v bolívii! pak sme se vrátili do AFS a jeli sme do našich rodin, kde jsme spali 2 noci. já byla v rodině s jednou belgičankou, trošku mě rozčilovala a taky nevím jak se jmenuje, protože byla z té vlámské části belgie – tam, kde se mluví holandsky a jestli víte nebo nevíte, tak holandština je asi tak na úrovni maďarštiny -  stejně škaredá a nesrozumitelná, takže zapamatovat si nějaký vlámiš jméno je celkem makačka. ale myslím že to byla nějaká HANA LÓRA.

 zápas peru vs. bolívie, la paz

SOBOTA – vyjeli sme titicacovat. vydali sme se brzo ráničko, takže jsem neměla možnost se prospat, moc smutné. titicaca je od la paz asi 2 hodiny jízdy busem. je to nejvýš položený jezero na světě - TITICACA a je fakt nááádherný. vůbec se necítíte že jste v bolívii když se na něj podíváte. dokud se teda nemusíte dostat z jednoho břehu pevniny na druhej. to je možný jenom lodí zn. bolívijská kvalita, takže se zas hned rozpomenete že se nacházíte v bolívijským vesmíru. od tam sme se asi hodinu plavili na ostrov, kde sme ten večer spali. bylo to tam kruťýácký až na fakt, že to naše bydlení bylo úplně nejvíc navrchu kopce a samozřejmě tam nevedla přímá cesta ale cesta s plno zatáčkama, navíc na vás pražilo slunko protože jsme to šli v poledne. no supiš. když jsme stoupali tak sme potkali oslíky, tak jsme jim na té úzké cestě s krosnama museli dávat přednost aby nás třeba neshodili z cesty dolů, to bylo fajn. odpoledne jsme udělali fajn kaufíky svetrů, rukavic a podobných bolka serepetiček který sou levný, roztomilý a TEPLÝ, jakože fakt hřejou. akorát se musí prát v ruce, tak předpokládám že v česku si to na sebe ani jednou netáhnu protože moje mamiška mi to určitě prát v rukách nebude a mě se teda do toho taky moc nechce.

titicaca

nějakej sympatickej horal 

NEDĚLE – přesunuli sme se z jednoho ostrovu na druhej, byly hrozný vlny a bylo mě špatince a do toho jsme pak museli lézt ještě větší štrečičku do kopce a taky jsme měli možnost jít na nejhorší záchody na světě. tady jich je teda plno a není vůbec raritka že třeba ty záchody nejdou splachovat + tím jak nehází toaleťák do záchodu ale do koše to tvoří takový hezký zápašík.. na tom druhým ostrovíku jsme si mohli jít zaplavat do titicacouše, ale já jsem na to byla líná, navíc byla ziminka. sice vím asi tak na 105 % že tam už nikdy v životě nepojedu ale tak asi se s tím pocitem, že jsem si nesmáčela kotníky v titicatě naučím žít.

jo mimochodem na ten výletík nás jelo asi tak 60 lidí, no prostě skoro všichni co tady jsou a to bylo super, protože jsou ti lidi normální, evropští. a potkala jsem tam jednoho kluka, kterej byl kontaktní osobou druhé češky se kterou jsem byla v belgii + byli na stejné škole + v belgii měl techtle mechtle s mou nej belgiš kamarádkou z bolívie. jako ten kluk je belgičan. co to jako sakra je? ten svět je trošku malej ne, že se jako s někým kdo zná moje 2 kámošky setkám v bolívii.

po plavacím okýnku nás rozvezli do rodin.no a proč byla moje rodina v la paz lepší?

a)  měla jsem v ní 2 sestry, který se mnou CHTĚLY mluvit a navíc ta jedna uměla fakt krutě anglicky

b) chtěla se mnou mluvit i matka, která byla normální

c) smály se mým  vtípkům

d) řekly, ať se k nim nastěhuju

e) můžu je jet prej kdykoliv navštívit – což udělám, protože la paz je víc kruťácký a bolívijský než to usmrkaný santa cruz, kde je pro všechny nejdůležitější jenom jejich nezevnějšek, tzn.oblečení, vlasy, NEHTY, pártošky s remixama remixu, narozdíl od toho v la paz evidentně žijou normální lidi kteří čtou knížky, dívaj se na filmy a nevysedávaj furt na manikúře

a tak jsem se bavila s mou la pazovou ségrou do jedné do rána a bylo to super

ANDY

PONDĚLÍ – nic spešl, protože někteří lidi už odjeli – někteří šťastlivci to maj do la paz třeba jenom 4 hodiny a někteří nešťastlivci 20 hodin, takže jsme každej odjížděli jinej den, jinej čas, podle toho v jaké oblasti bydlíte. akorát sme měli asi 5 hodin volna takže sme jít podívat po la paz. je to tam fakt fajnový, je tam hodně turistů, fajn bolka obchody s těma SWAG teplýma svetrama, krásnýma koženýma taškama – za celkem přátelský ceny, už  se nemůžu dočkat až je všechny skoupím.  a pak jsme se nějak dostali do burger kingu a ještě větší náhodou na nějaký hlavní náměstí kde byli hezký budovy a evidentně nějakej prezidentskej palác. jako fakt hezounké to tam bylo, zase jsem se chvíli cítila jako byych nebyla v bolívii. ale bohužel sme se tam nemohli dlouho zdržet, protože nám jel v 5 bus zpátky do crůůzu. cestou z afs na autobusový nádraží jsem si v taxíku povídala s lety a s jedním němcem, kterej vypadá jako asiat – ale dost netypickej, protože má asi 2 metry, furt mluví, je opálenej ( matku má z jižní koreje, otce z kolumbie ale žijou v němčírzku ) a bylo to fajn. a lety říkala že prej její houst ségry si nekupuj v bolívii knížky, protože je tady falšujou. JAK NĚKDO PROSÍM MŮŽE FALŠOVAT KNÍŽKY? jako je pravda že tady jsou padělky aji odknírovačů, ale kdo dělá padělky knížek? a jak vůbev vypadaj? tohle se fakt může stát jenom v bolívii. padělky knížek... to mě fakt rozesmálo

PONDĚLKO/ÚTERKO – hej no tak je asi všem jasný že 18 hodinová jízda busem není žádná hitparáda, ale nějakým zázrakem jsme tam i zpátky jeli fakt krásným busem, vypadal jak student agency, akorát neměl zásuvky, televizky a nikdo vám nepřišel servírovat čikuládu s novinama grátis. ale pouštěli tam jeden film, to teda bylo něco. fakt nejhorší film co jsem kdy viděla, ale musím uznat že byl tak blbej až byl vtipnej. dlouhou dobu jsem si u filmu nepobrečela smíchy. bylo to ještě víc nepochopitelný než RRrrr

v 7 ráno nás vzbudil nějakou fousatej pán policajt, totiž, byli sme na nějakým přejezdu – který jsou tady asi tak po každým padesátikilometrovým úseku, vlastně je to jako mýtný. no a museli sme vystoupit všichni z autobusu protože ho prohledávali jestli tam nejsou drogy. osobně moc nevím jak  by to zjistili že tam jsou, protože neměli vůbec policejního psa a neotevírali batohy ani kufry, takže asi místo policejních psů vycvičujou na čmuchání policajty nebo nevím. no samozřejmě nic nenašli, všichni z toho byli ospale naštvaní a pak pokračovala jízda do našeho městečka.

ráj hipíků

palacio de gobierno, jedna tak možná z 20 hezkých budov v la paz

takže žádný divokosti se neděly, ale mně se ten výletík líbil a asi to bylo poprvé za ty 3 měsíce co jsem byla ráda za to že jsem v bolívii. ano, takový okamžiky se mi tu nedějí často, proto se už těším na konec listopadu, kdy bude další výletík na SALAR DE UYUNI - solná poušť +  města potosí, sucre. snad to bude taky tak fajn

a já už se asi odeberu na kutě. je sice 9 hodin večer ale já jsem ospalé koťátko, po dlouhé době voňavoučké, protože se sprchama to během cest byla bída stejně jako s dostatkem spánku.

tak se mějte hezky, nezlobte, užívejte si podzim a VELKÉ DÍK dalším 2 osobám od kterých mi došel dopis tzn = už mám 3! a jsou čím dál tím lepší. MUCQ wé, míšo, a zuzko, fakt jste mě všechny potěšily a budu se snažit brzo naškrábat odpovědi. přece jenom sem chodí dopisy anšto tu nejsou poštovní schránky. jupí

ehm pokračuju. je čtvrtek, internet nikde, fakt se nudím. včera jsem byla tak zoufalá že jsem se dívala na kájínka a dneska na colombianu. až se nachystám na zítřek tak se půjdu dívat na discovery channel, po třech měsících jsem objevila kanál kterej mě bavil a baví.

včera jsem byla s mou kanadskou kamarádkou evelyn na tetovačce. s její organizací – není tady s AFS má zakázaný dělat si tetování, piercingy, otěhotnět, řídit auto, s někým chodit ( haha ) no takže si tu kérušu vytetovala na levou stranu žeber, zhruba tam kde holky nosí podprsenku, na boku. má tam vytetovaný EXPLORA a kanadskej list. je to teda hezčí než jsem očekávala ale nic takovýho bych si vytetovat nenechala – a to se tetování nebráním.

abych se vyhnula skladování peněz doma ( a paninky slouhy měly po ftákách ) tak jsem si dneska šla koupit žehličku na vlasy. už je to přece jenom nějakej ten pátek co mi ta moje explodovala a nebavilo mě mít vlasy jak kdybych projela stříhačem na ovce. penízky jsou fuč, mám zase vlasy jak číňan a jsem velmi spokojená. s čím ale nejsem spokojená je můj jedlickej apetit. dneska když jsem procházela kolem výloh tak jsem si všimla že začínám mít takovej ten zadek jak ty černošky v americkým filmech, ty gigantózní že kdybyste se s někým takovým setkali na schodech tak vás z nich shodí. noční můra. a když ne to, tak zachvílu budu moct dělat kojnou. nevím co je horší, ale obojí mě rozčiluje. ještě za mi za ty 2 týdny začínaj prázdniny takže se asi po 18 letech začnu hýbat. okéj, takovej pecivál nejsem, asi jenom po roce a něco. a nebo se zeptám mých spolužaček který jsou na plastické chirurgii jako doma na nějakej liposuktickej kontakt. když tady každej chodí pod kudlu, aspoň bych víc zapadla, když nemám ani ty kroksky a nikdy jsem nebyla v miami, orlandu nebo vůbec v USA. jsem trapná, budu se muset integrovat, INFILTROVAT! bolívijskej život je těžkej

ještě jsem zapomněla na velmi naplňující rozhovor kterej sem včera vedla s jednou američankou – ta, která je z omahy, z teho vidlákova kde je máry. jestli se v omaze vyskytují takovýhle existence jako je ona, tak mě je marka upřímně líto. no, prostě jsem se jí ptala jestli jí chybí rodina a kamarádi, protože ona předtím cosi mlela o tom jak se jí stýská po její BFF a každotýdenním pečení muffinů nebo cookies nebo něčeho takovýho dobrýho a pak se nějak řeč dostala k jejím psům, o kterých řekla že to jsou její „BABIES“ a že ti ji chybí nejvíc. tak jsem začala vyjmenovávat  dlouhej seznam věcí co by jí mohlo chybět víc než ti psíci a jediný co teda je na stejné úrovni je její máma... to je teda láska až za hrob. a když jsem namítla, že přece se psama člověk nemůže dělat tolik věcí jako s lidma, tak řekla že jo, že může. v tom případě ať radši zůstane utajeno co shayla provádí se svýma miminkama. jo, je 140 % normální

a když už jsem u ní, jednou se jí ptala kanaďanka jestli se jí nelíbí jed – to je ten nej fotograf nejdivnějších věcí a ona řekla že jo, ale že by jako nemohla s ním chodit protože V ROCE 2017 jde na námořní akademii. ZA 5 LET!  ta holka je v poho

a jelikož dneska – jako  v pátek 19.října se bude konat nějaká šaškárna na mé škole, tak jsme se zase neučili, nevím jestli to dneska bylo nějak víc legálně ale prostě jsme nic nedělali, jakože nic s velkým N.  poslední hodinu co jsme trčeli ve škole si mě, francouzku, japonce a francouze2 vyhlídla nějaká banda 13letých holek který se rozhodli že podstoupíme zvídavý dotazník. byla to celkem srandička, samozřejmě nikdo nevěděl kde je česká republika, jeden kluk řekl česklovensko, tak si tím aspoň  u mě vysloužil stříbrného bludišťáka. jiná holka si o mě furt myslela že jsem z itálie a anšto jí pak její spolužačky řekly že z itálie opravdu nejsem tak se mě v dalších 10 minutách zeptala abych jí řekla něco italsky a jestli mi má italská rodina chybí. láčes

teď jsem doma a chystám se k Francouzce na návštěvu. věc se má totiž takhle. já doma nemám přes 2 týdny internet a jí skoro 2 týdny nejede notebook = ani jedna se nemůžeme spojit se světem. tak jsme vymyslely ďábelský plán že já si vezmu svoje věci, pojedu k ní do domečku kde funguje wi-fi a vezmu si notebook a ajped a ona si bude moc ajpedíkovat a já noutbůčkovat a obě budem spokojený. tak se omlouvám že asi uvidíte menší spoušť příspěvků na fb ode mě, protože toho musím plno přidat, změnit, olíbíkovat. děkuju za pochopeníško!

A JESTLI NEZNÁTE EARTH, WIND & FIRE TAK SE NEBAVÍME