jo, šušklebína. nic ve stylu NATHALIE volný nebylo

už se pomalu blíží můj odjezd do daleko předaleka, jinak bolívie. za měsíc a čtyři dny touhle dobou budu někde nad atlantským oceánem a budu tisknout žgraničky k okýnku letadla a sledovat letiště miami. je to hrozný, strašně to uteklo, už je půlka června za náma. vsadím se, že pokud se mi v bolce líbit nebude, tak tam čas bude utíkat strašně pomalu, jako v hodinách chemie - ta se nejspíš vyučuje v jiným časovým pásmu, protože si jinak nedokážu vysvětlit jak může trvat 45 minutová hodina tak 78688567 minut. je to nekonečný. fakt. nekecám

ale ještě blíž bolívii je berlín. berlín berlín berlín! v pondělí ráno tam jedu se svýma nejmilejšíma kamarádkama dělat výlety, legraci, fotky. moc moc se těším!

asi nejsem správnej blogger, protože sem nedávám fotky sebe ani krásnýho jídla, který jsem snědla. ale všechno bude. MOŽNÁ
nakonec teda budu hodná a jednu uměleckou fotku vám se dám

nesnáším vajíčka. mám ráda chlebíčky, ale na nich se mi nelíbí vajíčka, a když tam jsou, tak je položím na talíř a nechám je být. jak neobvyklé! a když mám tak dobrej den jako dneska, tak je aji vyfotím. ste rádi, ČTENÁŘI? umím si představit, jak se vám po tváři kutálí slzy štěstí a radosti z mé vaječné rozprávky.

ještě abych se vrátila k těm chlebíčkům. můj nejhodnější strejda mi je včera přivezl, abych je jakože snědla. no. včera jsem měla se tak nudila, že jsem se jen tak vydala do prahy na tour des ministerstva a jak jsem se z prahy ( chci tam bydlet nebo aspoň vejškovat ) vracela domů, tak jsem místo 2 hodin a 37 minut ( český dráhy se všude vychloubaj že přesně tolik to z prahy do brna s jejich voňavýma vláčkamatrvá, jela domů 4 hodiny. měla jsem obrovský štěstí na spolucestující v kupéčku. paní, co seděla naproti mě mě kopala do noh, tak jsem ji pak kopala taky a ona se u toho děsně tvářila. byla ještě protivnější než nejprotivnější sousedka, co máme. a to je co říct. ta nás obviňuje, že hážeme obaly od hašlerek na společnou příjezdovou cestu. nikdo z naší rodiny nejí hašlerky... ale už jsem odběhla od chlebíčků. no prostě jsem přijela domů a všechny byly snězený. na mě zbyly jen 2. ach jo

a dneska jsem měla jahody ze zahrady. náš miláček bonďa ( náš pes ) je má radši než my a tak je nám všechny sežere a my si je pak musíme kupovat. s bonďou se milujem. on miluje když mu zpívám do ucha, já miluju když mě přátelsky kousne do nohy a pak ji mám 2 dny červenou. je to zlatíčko

no nic, už je to moc dlouhý a předpokládám, že ste se dostali k vajíčkům a pak jste to vzdali.

tak si užívejte krásnej víkend ještě krásnější příští týden plný uzavírání známek

ahoj

PS: tenhle blog není určenej pro žádný lingvisty, protože spisovně psát nebudu a všechny pravidla interpunkce neovládám. smutné :(((((